Větrání

Pro navrhování větrání v ČR zatím nemáme žádný platný souhrný předpis pro větrání zdravotnických staveb. Projektanti vychází ze zahraničních předpisů (Němeko, Rakousko Skandinávské země, USA), bývalé zdravotnické směrnice či projekčních zvyklostí mezi projektanty – hygienickou stanicí a vzduchotechnickými firmami. Nemocnice je rozdělena do mnoho různých pracovišť a prostorů s velmi různými požadavky na vnitřní prostředí. Je proto nutné v zadání si každý prostor detailně zanalyzovat a určit koncepci na větrání prostoru. Speciální problematikou jsou operační sály.

Operační sály

Operační sály se navrhují jako čistý prostor. Zatříděním se zabývá norma ČSN EN 14 644 , kde podle ní zatřídíme čistý prostor. Máme čtyři třídy čistoty od ISO 5 (nejčistčí) po ISO 8. Norma říká jaký počet částic může být částic v m3 vzduchu a o jakých velikostech. Při koncepci větrání operačního sálu nejvíce ovlivňují tyto faktory: zatřídění sálu dle čistoty, typ operativních zákroků na sále, rozměry a uspořádání místnosti, počet personálu a použitý typ oblečení, prevence proudění vzduchu z méně čistých prostor, pozice operační rány, osvětlení, vybavení a personálu, množství a typ použitých nástrojů, dodržování dveřní disciplíny a finance. A hlavními sledovanými parametry vnitřního prostředí jsou: rychlosti přiváděného a odváděného vzduchu, přetlak vzduchu, filtrace,  teplota, vlhkost a typ proudění. Operační sály jsou jedny z nejnáročnějších prostorů na vnitřní parametry vzduchu, jelikož při nedodržení podmínek hrozí k přenosu infekce do operovaných ran.

Závěrem bych chtěl říci, že  jsou nemocnice specifickým a hygienickým prostorem, v kterým je potřeba navrhovat takové prostředí, aby se nemohli šířit nemoci. Nesmí se stát, že pacient se zlomenou rukou dostane pooperačně nějakou infekci. K tomu je nutné dostat od nemocnice jasné a detailní zadání. Vytváří se nová Evropská norma, která by mohla projekční zvyklosti sjednotit a vytvořit, tak požadavky na vnitřní prostředí.

Jste soukromý lékař a potřebujete poradit? Nezávazně nás kontaktujte třeba pomocí Facebooku nebo emailové adresy. 

Základním důvodem nutnosti větrání krytých bazénů, ať už se jedná o plavecký stadion, wellness, či bazén u rodinného domu je snížení vlhkosti odpařující se z vodní hladiny a s ní spojená kondenzace na/ve stavebních konstrukcích. Dalším důvodem je chemická zátěž prostoru vznikající reakcí dezinfekčních přípravků např. chlóru, soli.

Požadavky na vnitřní mikroklima nám stanovuje vyhláška č. 238/2011 Sb.

Postup návrhu větrání

Pro správný návrh větracího zařízení, které výkonově splní podmínku maximální relativní vlhkosti vzduchu 65 % je nutné provést výpočet produkce vodní páry. Postup výpočtu volíme např. podle německé VDI 2089, která stanovuje hodnotu produkce vodní páry a následně stanovení nutného průtoku přiváděného a odváděného vzduchu. Větrání bazénů navrhujeme na odvětrání maximální možné produkce vodní páry pro daný prostor, tento stav však nastává jen krátkodobě při největším zatížení vnitřního provozu v souběhu s venkovními mikroklimatickými podmínkami. 

Jednotka tedy pracuje na plný výkon pouze krátkodobě, pro úsporu energie je nutné vybavit vnitřní prostor bazénové haly čidlem vlhkosti a teploty, tak aby jednotka na základě získaných hodnot mohla řídit svůj výkon. Produkce vlhkosti, tedy i množství větraného vzduchu závisí na ploše a pohybu vodní hladiny. Rozdíl mezi produkcí vodní páry u zakryté a nezakryté vodní plochy je přibližně desetinásobný. Důrazně tedy doporučujeme, pokud je to technicky možné, v době nevyužívání bazénu vodní plochu zakrýt.

Odolnost proti korozi

Všechny komponenty větracího zařízení včetně distribučních prvků i rozvodů vzduchotechniky musí být opatřeny speciální povrchovou ochranou, která odolává chemickým přípravkům pro úpravu bazénové vody.

Způsob distribuce vzduchu

Distribuční prvky volíme takový způsobem, aby bylo dosaženo rovnoměrného provětrání celého prostoru. Přívodní prvky dispozičně umístíme k proskleným konstrukcím pro zamezení kondenzace vlivem chladnější plochy. Přívodní prvky nedoporučujeme umístit nad vodní hladinu. Vlivem proudění přívodního vzduchu by mělo za následek větší odpar vody z hladiny. Maximální doporučená rychlost proudění v pobytové zóně je 0,2 m/s, tuto hodnotu rozhodně nepřekračovat, vlivem mokré pokožky lidské tělo více vnímá průvan. Odvod vzduchu umístíme na opačnou stranu přívodu, nebo nad vodní hladinu.

Opomenuli jste odvětrávání u svého bazénu? Nevadí, rádi vám poradíme. Zkuste nás nezávazně kontaktovat třeba například pomocí Facebooku nebo emailové adresy.

Ke článkům s typem větrání ve školách a možnosti využití dotací na větrací systém jsme dále připravili článek o větrání tělocvičen. Při návrhu je důležité si rozebrat dobu provozu tělocvičny. Zmapovat využívání a dostat přesné zadání o počtu sportovců a diváků. Jelikož některé tělocvičny jsou využívány pro školní výuku nebo v odpoledních hodinách k pronájmu pro místní sportovce a kluby.  Nejvyšší návštěvy se jsou o víkendu, jedná se o sportovní utkání s diváckým osazenstvem. Vnitřní teplota má dle vyhlášky č. 410/2005 sb. být v rozmezí 18°C až maximálně 28°C v létě. Probíhají zde tedy různé provozy s odlišnými nároky na vzduch. Proto je důraz na vhodnou regulaci systému s ohledem na probíhající obsazenost v prostoru. Ve zmíněné vyhlášce je dáno množství vzduchu na žáka 20-90 m3/h dle konkrétní aktivity. V porovnání s vyhláškami na pracovní prostředí, tak při těžké fyzické práci je hodnota vzduchu na pracovníka 90 m3/h. Větrání tělocvičny může být přirozené a nebo nucené.

Přirozené větrání

Při návrhu přirozeného větrání je nutné doložit při větrání okny splnění nutné dávky čerstvého vzduchu na maximální navržený počet osob v tělocvičně. Tato varianta je pro tělocvičny s menšími nároky na vnitřní prostředí.

Nucené větrání

Při návrhu nuceného větrání se nejčastěji využívá rovnotlaký systém s rekuperací tepla. Odpadne tímto opatřením velká část provozních nákladů na ohřev vzduchu. Jako typ větrání se nejčastěji používá směšování nebo zaplavování v prostoru. Je kladena pozornost na správnou regulaci systému a lze ji vyřešit mnoho způsoby. Jedna z variant je zařízení navrhnout s regulátory variabilního průtoku pro prostor haly a pro část s diváky. To za pomoci obsazenosti s využití kontroly přes čidla CO2. Další variantou je potrubní sít rozdělit přes klapky se servopohony a větve potrubní sítě uzavírat, či otevírat dle aktuálních požadavků provozu. Běžnou variantou je také navržení potrubí v tělocvičně bez regulačních elementů a průtok vzduchu. To lze řídit na rekuperační jednotce dle centrálního ovladače. S variabilitou návrhů souvisí i volba přívodního prvku a nejčastěji se používají tyto prvky: dýzy, dralové anemostaty nebo klasické či tkaninové vyústě.

Vnitřní prostředí je čím dál více probíraným tématem. Na školy či sportoviště se s dobou zvyšují požadavky, které jsou legislativně stanoveny. Státní a evropský aparát investuje do zlepšení podmínek a ekologie svými dotacemi, které školy mohou uplatnit na realizování nuceného větrání s rekuperací tepla. Nevíte si rady se svoji tělocvičnou? Nezávazně nás kontaktujte třeba pomocí Facebook nebo emailové adresy. 

Dalším téma pro článek jsme si vybrali větrání garáží. Jedná se o specifický návrh s různými možnými řešeními. Touto problematikou se zabývá norma ČSN 736058, podle které garáže navrhujeme. Všeobecně se navrhují tři způsoby větrání: provozní, havarijní a požární. Provozní a požární může být přirozené nebo nucené a havarijní se navrhuje nucené. Další rozhodujícím parametrem je typ aut, které do garáží mohou. Pro návrh větrání je zásadní, zda se jedná o auta na kapalné pohonné hmoty (benzin, nafta) nebo na plynový pohon.

Provozní větrání navrhujeme, tak aby byly splněny hygienické limity pro pohyb osob v garáží. Nejzásadnější škodliviny, které z prostoru potřebuje odvětrat při provozním větrání, jsou oxid uhelnatý (CO), oxidy dusíku a oxid siřičitý. Při návrhu je nutné nejprve určit, jestli se navrhovaná garáž řadí do jednotlivých a řadových garáží nebo hromadné garáže.

Přirozené větrání jednotlivých a řadových garáží 

se navrhuje příčně s neuzavíratelnými otvory na protilehlých stěnách. Součet otvorů je pro vozidla skupiny 1 – 0,025 m2/stání a pro vozidla skupiny 2 a 3 – 0,045 m2/stání. Polovina plochy větracích otvorů se umisťuje u podlahy (spodní hrana nejvýše v 0,5 m) a druhá u stropu (horní hrana nejníže 0,3 m pod stropem). V případě větrání šachtou, která navazuje na větrací otvor, musí být plocha o stejné ploše průřezu. V případě šachty vyšší jak dva metry, tak musí být plocha dvojnásobná.

Nucené větrání jednotlivých a řadových garáží

Nejčastější řešíme podtlakově, na požadovanou intenzitu větrání I=1 h-1. Přiváděcí otvor musí mít takovou plochu, aby rychlost ve vyústce byla maximálně 0,7 m/s. Umístění přívodu musí být příčně vůči odtahu. Odtahový ventilátor musí být v provozu po celou dobu pobytu osob v garážích.

Přirozené větrání hromadných garáží 

Přirozené větrání je příčné, ale protilehlé stěny musí být do 60 m od sebe. Otvory musí být rovnoměrně umístěny. Průduchy musí zabírat ve stěně minimálně 1/3 plochy a zároveň hodnoty plochy na parkovací stání. Větrací otvory se umisťují u podlahy (spodní hrana nejvýše v 0,5 m) a na protilehlé stěně u stropu (horní hrana nejníže 0,3 m pod stropem). Pro jedno stání s frekvencí menší jak 0,4 h-1 je 0,15 m2/stání a s frekvencí větší jak 0,4 h-1 je 0,3 m2/stání. V případě větrání šachtou, která navazuje na větrací otvor, musí být plocha  o stejné ploše průřezu. V případě šachty vyšší jak dva metry, tak musí být plocha dvojnásobná. Vodorovná vzdálenost mezi otvory může být maximálně 20 m a stěny bez otvorů mohou být vzdáleny od otvorů maximálně 10 m.

Nucené větrání hromadných garáží 

Řeší se podtlakově nebo v mírném podtlaku, kdy přívod vzduchu je o 10 až 20% menší než odvod vzduchu. Rozhodující škodlivinou je pro návrh koncentrace CO. Minimální intenzita větrání je 0,5 h-1 pokud výpočtem stanovená intenzita je nižší než tato minimální hodnota. Ve výpočtu se dle normy počítají parkovací místa a modeluje provoz, trasa auta k zaparkování atd. Výpočtem se stanový objemový průtok vzduchu, který zajistí koncentraci CO pod limitní hodnotou. V prostorech garáže se instaluje automatické měřící, monitorovací a signalizační zařízení CO.

Tyto podmínky jsou pro klasické motorové vozidla na pohonné hmoty (benzin, nafta). Pro ostatní vozidla s alternativními zdroji energie platí zvláštní pravidla. Řešíte v projektu garáž? Stačí nás kontaktovat třeba pomocí Facebookového profilu či emailové adresy a rádi Vám pomůžeme.

Dobře navržené větrání kuchyně je jedním za základních bodů pro správný chod celé restaurace a spokojenost, jak personálu, tak i zákazníků. Kuchyňské spotřebiče vytvářejí v prostoru kuchyně značné množství tepla a vlhkosti, které musí vzduchotechnika z prostoru odvádět.

U většiny gastronomických provozů v ČR je větrání zcela nevyhovující, často v rozporu s hygienickými předpisy pro pracovní prostředí. Při nesprávně navrženém větrání může docházet ke kondenzaci vlhkosti, usazování tuků v odtahovém potrubí i v místnosti, šíření zápachu do ostatních prostor restaurace a v neposlední řadě k výkvětu plísní.

Způsoby odvětrání kuchyní:

Digestoře

Kuchyňské spotřebiče produkující teplo a vlhkost sloučíme do tzv. varných center, nad které umístíme odsávací zákryty. Přívod vzduchu zajistíme pomocí přívodních distribuční prvků např. anemostatů, velkoplošných přívodních vyústek, či zabudovanými přívodními mřížkami po stranách digestoře.

– vhodné do menších a středních kuchyní

Schéma od společnosti Atrea – větrání digestoří VARIANT se samostatně
dodávanou jednotkou DUPLEX-T s rekuperací tepla

Odsávací stropy

Odsávací stropy zajišťují odtah i přívod vzduchu do kuchyně, jejich výhodou oproti digestořím je, že spotřebiče není nutné shlukovat do varných center, odsávací prvky se umístí nad spotřebiče a přívod do volných ploch. Výhodou je snadná rektifikace jednotlivých přívodních a odvodních prvků, při změně dispozic kuchyňských spotřebičů. Dále odsávací stropy zajišťuji osvětlení celého prostoru a jsou esteticky příjemnější, což je výhoda například u otevřených kuchyní.

– vhodné větrání do střední a větší kuchyně

Schéma od společnosti Atrea – větrání odsávacím stropem se samostatně
dodávanou jednotkou DUPLEX-T s rekuperací tepla

Cenově vycházejí varianty velmi podobně, takže při výběru vhodného řešení cena nehraje podstatnou roli.

Pokud řešíte konkrétní problém u kuchyní, tak Vám s problémem rádi poradíme a určitě spolu najdeme schůdné a účinné řešení. Kontakt na tým AirProject

Při řešení nuceného větráni v obytných prostorech se zapomíná či zlehčuje otázka vlhkosti vzduchu. Ať už je to tím, že nejsme zvyklí sledovat aktuální procentuální nasycenost vzduchu nebo tomu napomáhá fakt, že ze strany kontrolních orgánů není dokládáno, jak požadované vlhkosti v objektu dosáhneme. Jako další faktor bych uvedl lidskou nevědomost, jelikož mnoho lidí neví, jaká má být vlhkost vzduchu a jaké důsledky to může mít na člověka. V tomto článku chci vysvětlit základ této problematiky.

Jaká je tedy ideální vlhkost vzduchu?

Celoročně by se vlhkost měla zhruba pohybovat mezi 35-60 % při pokojové teplotě. Nejhorší období pro splnění těchto hodnot je zima. Chladný vzduch má velkou procentuální vlhkost, ale přenáší málo vodní páry. Čím je vzduch teplejší, tím více dokáže pojmout vodní páry. Z toho vyplývá, že do objektu přivádíme velmi suchý vzduch a dle měření se v některých domácnostech vlhkost pohybuje kolem hranice 20%.

Proč je důležité sledovat vlhkost vzduchu a mít ji v požadovaném rozmezí?

Při nízké nebo naopak vysoké vlhkosti se velmi daří mikroorganismům (viry, bakterie, roztoči) a dále se projevují respirační problémy jako astma a alergická rýma. Proto se z těchto důvodů v nemocnicích klade důraz na vlhkostní podmínky, ale v ostatních zařízení se již na to zapomíná.

Co s vlhkostí dělá rekuperační jednotka?

Při použití nuceného větrání přes rekuperační jednotku, tak musíme rozlišit typ výměníku. Ve většině případů vybíráme mezi deskovým a rotačním výměníkem. U deskového se odváděný vzduch nepotká s přiváděným, tzn. že vlhkost, kterou máme uvnitř odvádíme ven a přivádíme suchý vzduch. Jednotka tedy větráním vysušuje vzduch. U rotačního (entalpického výměníku) se proudy vzduchu potkají a trochu promíchají. U tohoto typu dochází k významnému přenosu vlhkosti z kondenzátu vznikající v regeneračním výměníku. Kondenzát, kterým přenášíme vlhkost, může obsahovat látky, které chceme větráním odstranit. A to například formaldehydy, VOC atd… Takže vzniká otázka jakou cestou se vydat.

Čím můžeme vlhkost zvýšit?

Pro zvýšení vlhkosti vzduchu se používá vlhčení a to parní nebo vodní(adiabatické). Z hlediska nezávadnosti se bere jako lepší parní vlhčení. Je to hygienický zdroj páry, kde nedochází k rozvodu mikroorganismů. Tato varianta je nákladnější na provoz, jelikož při vlhčení spotřebovává velké množství energie. Vodní vlhčení klade větší důraz na vlastnosti vody, proto se doporučuje úpravna vody.

Závěrem bych chtěl říci, abychom nepodceňovali parametry vlhkosti vnitřního vzduchu na úkor vynaložených financí, protože přeci jde o naše zdraví!

Pokud máte jakýkoliv dotaz, nebojte se na nás bezplatně obrátit třeba přes Facebook.

Mnoho lidí si dnes klade následující otázku: Proč se tolik řeší větrání budov?

Odpověď je celkem stručná, ale vysvětlení delší. Musíme řešit větrání budov, protože stavíme z mnohem kvalitnějších materiálů a komponentů. Při dnešním navrhování budov hledíme na úsporu tepla a ekologii. V praxi to znamená, že se staví z materiálů, které splňují normové parametry. Proto se modernizace týká především oken, ty dříve nebyla natolik těsná. U nových zavřených oken je minimální průvzdušnost. Na druhou stranu ta stará, i přes zavření místnosti, propouštěla studený vzduch z venčí takzvanou infiltrací (skrz okenní či dveřní netěsnosti), tím byla zajištěna alespoň minimální výměna vzduchu v prostoru s výraznou tepelnou ztrátou. V novém bytu či domu se již nelze spoléhat na infiltraci, proto se navrhují systémy nuceného větrání. V praxi se pro tyto budovy nejčastěji využívají tři druhy větrání a to podtlakové, rovnotlaké nebo přirozené.

Podtlakové větrání 

To funguje na bázi vytvářeného podtlaku zařízením v objektu. Vzduch se následně přisává přívodními prvky. V místech, kde vznikají škodliviny, zápach či vlhkost se umístí ventilátor, který odsává vzduch z těchto míst a podtlakem přes přívodní štěrbiny se přisává čerstvý vzduch v obytných místnostech. Toto řešení je velmi používané, ale z hlediska úspor provozních nákladů neekonomické, jelikož přivádíme studený neohřátý vzduch v zimě do místnosti.

Rovnotlaké větrání

Jedná se o takzvanou nucenou výměnu vzduchu, kdy strojně přivádíme i odvádíme stejné množství vzduchu. O přívod i odtah se stará rekuperační jednotka. Co to ona rekuperační jednotka je? Odtah vzduchu je v místě škodlivin, zápachu či vlhkosti a dochází k přívodu vzduchu do obytných místností. Rekuperační jednotka obsahuje teplotní výměník, díky kterému ušetříme provozní náklady na ohřev studeného vzduchu v zimě.

Přirozené větrání 

Mluvíme-li o přirozeném větrání, tak je na mysli větrání okny. Dnešní technologie velmi postoupili a u zavřených oken dochází již k minimálnímu prostupu vzduchu, jelikož jsou okna těsná. Proto tedy veškerá provětranost prostoru závisí na uživateli. Z grafů při měření CO2 je vidět, že koncentrace rychle stoupá při obsazenosti osob v objektu. Například v noci bychom měli jít k oknu a celý prostor vyvětrat, případně spát s oknem na větračku. Problém s přirozeným větrání je nejvíce v zimních období, jelikož do domu přichází ledový vzduch.