Tým AirProject

Při výběru rekuperační jednotky se musíme rozhodnout a pečlivě zvážit jaký budeme mít typ tepelného výměníku. V principu rozhodujeme mezi dvěma výměníky tepla a to rekuperačním nebo regeneračním (entalpickým). Někteří výrobci umožňují výběru typu výměníku a někteří dodávají jen jeden z typů.

Rekuperační – deskový výměník

V dnešní době asi nejpoužívanějším výměníkem. Dochází zde k přenosu citelné energie (přenos tepla) mezi odtahovaným a nasávaným vzduchem. Oba proudy se vzájemně nepotkávají, proto nedochází k přenosu vlhkosti přes kovové lamely. Jedná se tedy o výměník s velmi širokým využitím, jelikož odtahovaný vzduch nijak neovlivňuje přiváděný vzduch. V praxi to znamená, že při odtahu z prostor se škodlivinami (kuchyň, dílna, WC) se nebude mísit přiváděný vzduch s odtahovaným. Nevýhodou těchto výměníků je, že zejména v zimě, vysoušení vnitřní vzduchu, jelikož při mínusových teplotách přiváděný vzduch pojme méně vlhkosti než vzduch o vnitřní teplotě. Prostor se tedy vysouší a měli bychom si dávat pozor, aby hodnota vlhkosti neklesala pod hodnotu 30%. Více o důležitosti sledování vlhkosti vlhkosti zde. 

Na obrázku je vidět deskový protiproudý výměník. Teplosměnné plochy jsou tvořeny lamelami přes které se přenáší teplo.

Regenerační – rotační výměník a entalpický membránový výměník

Regenerační výměníky předávají teplo citelné i latentní (teplota a vlhkost). Používají se dva způsoby regenerace a to rotační nebo membránovitý výměník. Rotační výměník funguje na principu rotování lamel a tento typ se používá, jak pro malé i velké množství vzduchu přenášené jednotkou. Transfer vlhkosti dochází přenosem ze vzniklého kondenzátu z odpadního vzduchu. Zatímco membránovitý výměník je velmi podobný jako rekuperačnímu deskovému, ale je vyroben z pórovitého materiálu. A na principu difuze se předává vlhkost přiváděnému vzduchu. Výhody regenerace jsou zejména v zimních období, protože přivádíme vzduch o vyšší vlhkosti oproti deskovému výměníku. Otázkou je hygienická nezávadnost těchto řešení. Kondenzát vzniká z odpadního vzduchu a tak někteří namítají, že se do prostoru vrací škodliviny, které chceme právě odvětrat.

Na obrázku je regenerační rotační výměník od společnosti Atrea

Toto téma je velmi probírané mezi odborníky a každý má na to svůj názor a zažitou praxi. Je velmi důležité řešit otázku procentuální vlhkosti v objektu ze zdravotního hlediska. Obě varianty mají a budou mít vhodná využití a my se jen můžeme těšit na nové a dokonalejší výměníky.

Centrální systém rekuperace je klasické řešení nuceného větrání v domech i komerčních stavbách. Rekuperační jednotka obsluhuje více místností, kde v určitých prostorech přivádí vzduch (pobytové místnosti) a v místnostech, kde vznikají škodliviny (zápach, vlhkost atd..) se vzduch odtahuje nebo případně v místnosti je přívod i odtah. Oba kanály potrubí ovládá jednotka, z které jsou ještě dvě hrdla a to potrubí výfuku znečištěného vzduchu a nasávání čerstvého venkovního vzduchu. Potrubí rozvod je nejčastěji z pozinkovaného plechu a alternativně může být potrubí z plastu nebo různá předizolovaná či flexibilní potrubí. Pro různé prostory se hodí jiné rozvody potrubí (na obrázku je znázorněn klasický rozvod pro RD). Potrubní rozvod se v zásadě snažíme skrývat do volného prostoru v podhledu. U industriálnějších staveb nebo kanceláří se potrubí někdy nechává přiznané. Při estetické úpravě je  vlastní rozvod designovým prvkem. Další variantou a z osobního hlediska tou poslední, je možné řešení vést rozvod v podlaze, jelikož z hlediska proudění vzduchu a čistitelnosti to není ideální.

Výhody centrální rekuperace oproti lokálním rekuperačním jednotkám:

• nízká hlučnost
• centrální provozů
• účinnější rekuperace
• účinnější provětrání prostor
• lepší zamezení přenosu pachů
• estetika

Výhody centrální rekuperace oproti přirozenému větrání okny:

• úspora tepla
• regulace na požadované množství vzduchu
• automatické zařízení
• filtrovaný vzduch
• přívodní vzduch zhruba se stejnou teplotou jako v interiéru

Nevýhody centrální rekuperace oproti přirozenému větrání okny:

• cena
• žádný servis

Poslední dobou je vzrůstající trend od státu i uživatelů na instalaci rekuperace z ekologického a uživatelského hlediska. Při nuceném větrání s rekuperací jsou minimální tepelné ztráty větráním v zimních období, proto se zpřísňují evropská nařízení a stát systémy podporuje dotačními programy.

Při plánování rodinného domu lze využít dotace na rekuperaci pomocí dotačního programu Nová zelená úsporám. Stát nám při splnění podmínek zaplatí část nákladů na tyto opatření.

Jsou tři následující oblasti podpory, které mají další podoblasti.

Oblast A – Snižování energetické náročnosti stávajících rodinných domů

• Podoblast podpory A.4 – Podpora na zpracování odborného posudku a zajištění odborného technického dozoru

Oblast podpory B – Výstavba nebo nákup nového rodinného domu s velmi nízkou energetickou náročnost

• Podoblast podpory B.3 – Podpora na zpracování odborného posudku, zajištění měření
  průvzdušnosti obálky budovy a zajištění odborného technického dozoru

Oblast podpory C – Efektivní využití zdrojů energie

• Podoblasti podpory C.1 a C.2 – Výměna zdrojů tepla
• Podoblast podpory C.3 – Instalace solárních termických a fotovoltaických systémů
• Podoblast podpory C.4 – Instalace systémů řízeného větrání se zpětným získáváním tepla
• Podoblast podpory C.5 – Podpora na zpracování odborného posudku a zajištění měření průvzdušnosti obálky budovy
• Podoblast podpory C.6 – Zvýhodnění při použití výrobků se zpracovaným environmentálním prohlášením typu III
• Podoblast podpory C.7 – Podpora na využití tepla z odpadní vody

Dále bych se věnoval podoblasti instalace systémů řízeného větrání se zpětných získáváním tepla (C.4). Kategorie je rozdělena ještě na Centrální systémy a Decentrální systémy.

Podmínky pro splnění podoblasti podpory C.4

• Podporu lze žádat spolu s podporou A nebo samostatně, ale pak je nutné systémem uspořit alespoň 20% měrné potřeby tepla na vytápění.
• Minimální účinnost zpětného získávání tepla (rekuperace) je  u centrálních systémů 75% a u decentrálních systémů 70%.
• Musí být na budově splněna neprůvzdušnost obálky na n50<2,5 h-1, která je následně doložena protokolem od certifikované firmy.
•  Větrací systém musí být navržen dle platných norem a musí zajišťovat větrání všech pobytových místností.

Výše podpory v oblasti podpory C.4

• C.4.1 – Centrální systém řízeného větrání se zpětným získávání tepla      100 000 Kč
• C.4.1 – Decentrální systém řízeného větrání se zpětným získávání tepla    75 000 Kč
• maximální výše podpory je maximálně 50% ze skutečně uznatelných nákladů (vč. DPH)

Na úřad se tedy přiloží kompletní autorizovaná projektová dokumentace navrženého systému.

Vycházeli jsme z aktuálních informací a požadavků na dotace na rekuperaci, podoblasti se mohou měnit. Zdroj informací a obrázku je oficiální web: Nová zelená úsporám.

Při navrhování větrání na menších staveb například RD, můžete využít decentrální neboli lokální systém rekuperace. Jedná se o zařízení vypadající jako tubus, který je vkládán do obvodové stěny, proto není potřeba rozvodného potrubí. Tento tubus má v sobě výměník, který zajišťuje rekuperaci vzduchu. Lokální jednotky musí být vždy v sudém počtu, jelikož pracují v závislosti na sdružených dvojicích, aby byl řešený objekt v rovnotlakém systému. Zařízení pravidelně střídají cykly, aby mohla fungovat rekuperace. Střídá se cyklus, kdy jednotka přivádí vzduch s odtahováním vzduchu. Ovládání může být na jednotce nebo na sdruženém ovladači pro všechny jednotky, který může být spojen s aplikací přes mobil a wifi. Lze nastavovat míru intenzity větrání, která přímo souvisí s hlučností zařízení.

Lokální jednotka od značky A Invent: iV – Smart+ 

Výhody lokálních rekuperačních jednotek oproti centrální rekuperaci:

• absence veškerých potrubních rozvodů
• rychlejší montáž
• čistitelnost
• lokální regulace

Nevýhody lokálních rekuperačních jednotek oproti centrální rekuperaci:

• hlučnost
• nestřídání provozů
• účinnější rekuperace
• účinnější provětrání prostor
• lepší zamezení přenosu pachů
• estetika

Závěrem bych chtěl říci, že lokální systém rekuperace má využití zejména při nenáročných rekonstrukcích, kdy chceme co nejméně narušovat a měnit vnitřní prostor. Nedoporučoval bych zařízení instalovat na WC, koupelny a kuchyně, jelikož střídáním cyklů budete proudit vlhkost a  zápach do obytných místností.

Při návrhu větracího systému je důležité se držet základních pravidel a jednoduchosti. V tomto článku rozebereme nejčastější a nejzásadnější chyby, které se dělají při vytváření projektové dokumentace vzduchotechniky s použitím rekuperace v rodinném domě. 

Proč vlastně musíme doma větrat?

Rovnotlaké větrací jednotky Atrea DUPLEX 180, 370, 510 EC4

Chyba č.1 – volba rekuperační jednotky

Zásadní je výběr rekuperační jednotky. Důležité je přizpůsobit návrh větrání konkrétnímu domu. Často se stává, že investor již má vybranou jednotku, kterou mu někdo doporučil. To že jednotka někde funguje výborně neznamená, že u Vás bude také. Jednotka se musí vybírat na každý projekt zvlášť a neměli bychom zůstávat ani u jednoho výrobce. U rekuperačních jednotek jsou nejdůležitější parametry tyto: množství vzduchu, tlakové parametry, hlučnost, typ výměníku, filtrace, zaregulování či ovládání. Na českém trhu je mnoho výrobců s podobnými zařízeními, které se liší v maličkostech, ale ty budou rozhodovat, jestli budete v domu spokojeně žít po boku řízeného větrání.

Chyba č. 2 – hlučnost

Při návrhu větracího systému je z hlediska uživatele hlučnost jedním z hlavních kritérií. Správné zařízení TZB je takové, o kterém nikdo neví, že v objektu vůbec je. Každá rekuperační jednotka produkuje nějaký hluk a to v prostoru, v potrubí, na přívodu, odtahu, výfuku a nasávání. Prací projektanta je hluk co nejvíce minimalizovat. Dle zákona mají mít obytné místnosti maximálně hodnotu 40 dB. Jsou různé způsoby, jak snižovat hlučnost v potrubí. Nejobvyklejší způsoby snížení hlučnost jsou: tlumiče hluku, flexibilní útlumové hadice, tichá jednotka, snížení rychlosti potrubí či pružné uložení komponentů. Akustické parametry určitě nepodceňte, protože je to první věc, která Vás bude mrzet pokud ji nevyřešíte správně.

Chyba č. 3 – umístění a zvolení koncových elementů

Každý dům má jiné předpoklady pro řešení nuceného větrání. Jsou domy v kterých je minimální volné místo v podhledu pro rozvod VZT, ale i opak, kdy si s rozvodem můžeme více alternovat. Přívodní nebo odtahový prvek volíme tak, aby byla umožněna nejlepší distribuce vzduchu a docházelo k nejúčinnějšímu provětrávání prostoru. Jako klasické prvky pro přívod a odvod jsou: talířový ventil, mřížky, vyústě, dýzy či minianemostaty. Při špatném umístění nebo zvolení nevhodného prvku nemusí docházet k provětrávání prostoru nebo vzduch může vytvářet průvan a to nechceme.

Chyba č. 4 – řízení jednotky

Rekuperační jednotky by měli reagovat na aktuální obsazenost a využívanost domu. Zařízení pro úsporu energií při nevyužívání prostoru může běžet na minimum. V normě je dáno, že při nulové obsazenosti musí být v místnostech minimální výměna vzduchu v prostorech 0,1 násobná. Zatímco v plném provozu (pračka, koupel, vaření…) musí zařízení přepnout na maximální navržené hodnoty. Již většinu zařízení lze řídit z mobilního telefonu nebo přes různá čidla, která automaticky řídí jednotku dle potřeby.

Chyba č. 5 – servis zařízení

Vše ale nekončí u návrhu větracího systému a následné koupě. Velkou roli také hraje instalace a zprovoznění zařízení. O vzduchotechnický systém je důležité se správně starat, aby mohlo pracovat, tak jak je navržené. U zařízení je nutné měnit filtry a jednou za čas také vyčistit potrubí.

Stále si nejste jisti? Obraťte se na nás s vašimi dotazy, například k tomu využijte naši Facebook stránku.