Klimatizace

Úvod
V současné době, kdy se klade velký důraz na efektivitu a udržitelnost v oblasti klimatizace, přichází nová vyhláška č. 284/2022 Sb.. Vyhláška se zaměřuje na zvýšení efektivity klimatizačních a větracích systémů a přináší s sebou nové povinnosti pro majitele nemovitostí. V následujících odstavcích se podrobněji zaměříme na specifické požadavky, které vyhláška stanovuje, včetně termínů pro kontrolu systémů klimatizace nebo kombinovaného systému klimatizace a větrání a potenciálních sankcí za nedodržení těchto pravidel.

Detailní povinnosti a termíny podle vyhlášky č. 284/2022 Sb.
Vyhláška č. 284/2022 Sb. jasně specifikuje, že kontrola systému klimatizace nebo kombinovaného systému klimatizace a větrání nově uvedeného do provozu musí být provedena do 3 let od jeho uvedení. Pro již provozované systémy vytápění, nebo pro kombinované systémy vytápění a větrání, vyžaduje vyhláška pravidelnou kontrolu jednou za 5 let. A to u budov s chladícím výkonem větším jak 70 kW.

Sankce za nedodržení vyhlášky
Pro ty, kteří neprovedou požadovanou kontrolu, může Státní energetická inspekce uložit pokutu až do výše 200.000 Kč, dle §12 zákona 406/2000 Sb. Toto opatření zdůrazňuje vážnost a důležitost dodržování pravidel stanovených vyhláškou pro všechny majitele nemovitostí.

Povinnost předložení výsledků kontroly
Další důležitou povinností, kterou vyhláška uvádí, je, že majitelé nemovitostí nebo SVJ mají povinnost na vyžádání předložit zprávu o kontrole Ministerstvu průmyslu a obchodu a Státní energetické inspekci. Tímto se zajišťuje transparentnost a možnost dohledu nad dodržováním stanovených pravidel.

Kdo smí provádět kontroly a revize?
Podle vyhlášky č. 284/2022 Sb. a zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií, kontroly a revize systémů vytápění mohou provádět pouze osoby s příslušným energetickým specializací nebo s oprávněním podle § 6a odst. 4 písm. b) zákona. My jakožto AirProject group s.r.o. splňujeme tyto předpoklady díky svému týmu certifikovaných energetických specialistů, kteří mají rozsáhlé zkušenosti a znalosti potřebné k provedení důkladných a spolehlivých kontrol.

Rádi Vám uděláme cenovou nabídku na kontrolu dle vyhlášky.

Jak funguje klimatizační zařízení? Rozhodně by nefungovalo bez chladiv (teplonosného média) v potrubí a v tomto článku ukážeme ta nejčastěji používaná. Je to velmi aktuální téma jelikož Evropská unie reguluje produkci F-plynů (zvyšují globální oteplování) v chladících zařízení. Řada chladiv je již zakázána, jelikož neodpovídá nařízením o ekologii chladiva. Dříve se používala chladiva na bázi halogenových uhlovodíků jinými slovy freon. Při hodnocení ekologičnosti systému se hledí zejména na GWP (ukazatel vlivu chladiva na globální oteplování) a ekvivalent CO2 (součin GWP a množství chladiva v okruhu). Ceny chladiv s vysokým GWP jdou velmi strmě nahoru kvůli Evropským nařízením. Je tedy snahou výrobců najít optimální typ, který bude mít malou hodnotu GWP, vysokou účinnost a nízkou hořlavost. Problémem je, že zatím platí pravidlo, že čím menší GWP, tak tím větší hořlavost chladiva.

V dnešní době používáme hlavně chladiva R410a a R32.

R410a        GWP=2088       hořlavost = A1 (nehořlavá)

R32            GWP=675          hořlavost = A2L (mírně hořlavá)

Pokles emisí CO2 je s R32 je o 77% oproti R410a. Z těchto důvodů je i snaha přechodu z R410a na R32. Pro zařízení split a multisplit systém došlo k změně a ve většině případů se již využívá chladivo R32. Pozor při navrhování klimatizačního zařízení musíme sledovat na jaké chladivo jednotky pracují. Většina firem nabíjí jednotky, jak pro R32, tak i pro R410a. Situace je ale jiná u velkých systémů VRV/VRF, jelikož je problém s množstvím chladiva a jeho hořlavostí, tak se u velkých systémů pracuje dále s R410a.

S rostoucím tlakem od Evropské unie a celého světa na ekologickou stopu planety můžeme očekávat pokrok v oblasti chladiv. Ve značné míře jsou nová chladiva testována a hledá se nové účinnější, nehořlavé a s malým GWP chladivo. Můžeme se jen dohadovat a těšit, co nám výrobci s nadcházejícími roky představí.

Pokud uvažujete o realizace klimatizačního systému, tak budete stát před otázkou, jak se mezi dostupnými systémy klimatizace rozhodnout. V principu můžete vybírat mezi třemi možnostmi systémů. Každý z nich je specifický a má své výhody, ale zařízení a funkčnost je pro všechny podobná. Největší rozdíly jsou v limitu počtu vnitřních jednotek na jednu venkovní jednotku, délky tras a způsob vedení potrubí. V tomto článku začneme s nejjednodušším split systémem (chladivo R32 nebo R410) po multisplit (chladivo R32 nebo R410) až VRV či VRF (chladivo R410).

Split systém  

Tento systém se instaluje v případě nutnosti jen jedné vnitřní jednotky nebo požadavku na oddělení systému. Nejčastější instalace jsou v serverovnách, strojoven pro UPS nebo například, když chceme v obytném prostoru chladit jen jednu místnost. Systém se skládá z jedné venkovní a jedné vnitřní jednotky.  Vnitřní jednotky ve většině případů umí chladit i vytápět. Pozor ale na rozsahy teplot a COP či EER. Tento komplet bez montáže a potrubí chladiva se pohybuje v ceníkových cenách kolem 20-80 tisíc Kč. Záleží samozřejmě na na zvolení výrobce a pak cena roste s požadovaným výkonem zařízení.

Multi split systém 

Jedná se o nejčastější způsob chlazení menších objektů. Zařízení se skládá z jedné venkovní jednotky a několik vnitřních jednotek (obvykle 2-5), které jsou připojeny (každá svým) potrubím chladiva s venkovní. Jedná se o zařízení většinou do 10 kW chladícího výkonu. Vnitřní jednotky mohou buď chladit a nebo vytápět, ale všechny jednotky musí být ve stejném režimu. Nemůže jedna chladit a druhá vytápět. Důležité je sledovat maximální a minimální délku potrubí, které zvládne venkovní jednotka a rozsahy teplot chlazení a vytápění s návazností na hodnoty COP A EER. Tento komplet bez montáže a potrubí chladiva se pohybuje v ceníkových cenách kolem 50-200 tisíc Kč.

VRV/VRF systém

Nejvyspělejší chladivový systém je VRV/VRF (někteří výrobci značí odlišně, ale myslí stejný systém). Toto zařízení se může využít v nejrůznějších instalacích se zajímavými možnostmi příslušenství. Systém se skládá z jedné venkovní a řadou vnitřních jednotek. Při různých opatření lze instalovat až 128 vnitřních jednotek na jednu venkovní. Obvyklý maximální rozsah je do 50 vnitřních jednotek. Na rozdíl od multisplitu jde z venkovní jednotky jen jeden svazek chladiva, který se následně větví k vnitřním jednotkám. Klimatizace může pracovat na dvoutrubkovém systému nebo třítrubkovém a poté vnitřní jednotky mohou v jednom provozu chladit nebo vytápět bez rozdílu provozu na ostatních jednotkách. 

Většinou nedoporučujeme instalovat velmi rozsáhlé systémy VRV, ale doporučujeme spíše vzhledem k lepšímu rozložení výkonu, množství chladiva v systému a závislosti systému rozdělit zařízení do menších VRV systému. Tímto rozdělením se sice mírně zvýší cena venkovních jednotek, ale jen v řádu pár procent. Což ve výsledku oproti investici nehraje výraznou roli. Aplikace se hodí například i pro bytové domy s různými majiteli bytů, jelikož jednotka dokáže rozpočítat náklady po vnitřních jednotkách. Zařízení má lepší teplotní rozsahy a i hodnoty COP a EER oproti split nebo multisplit systémům. Cena za zařízení se může pohybovat v různých hodnotách dle výkonů a parametru, ale ceny začínají někde kolem 150 tisíc a mohou se vyšplhat až do miliónů.  

Zajímá Vás na jakém principu systémy klimatizace vůbec pracují nebo jaké jsou možnosti vnitřní jednotek? Tak neváhejte a přečtěte si naše další články.

Když se rozhodneme pro instalaci klimatizace, tak jsou nutné stavební úpravy v objektu a v tomto článku ukážeme, co vše je potřeba zajistit u instalace Split systému.

Split systém se skládá z venkovní jednotky a z jedné vnitřní jednotky.

Venkovní jednotka

• umístění – dostatečný prostor okolo jednotky (dle pokynů výrobce), v místě probíhá výměna vzduchu, místo nemá být extrémně namáháno větrem, správné ukotvení (statika, akustika), musí splňovat akustické hodnoty pro sousední objekty,  zajištěn přístup k jednotce
• elektrické připojení – venkovní jednotka musí být připojená dle výrobce (jištění, kabel, příkon…)
• odvod kondenzátu – z jednotky bude vznikat kondenzát (voda) – odvod hadičkou nebo volně odkapávat do prostoru (musí být vhodné)

1 – výfuk vzduchu, 2 – nasávání vzduchu, 3 – potrubí chladiva a el. kabel, 4 – odvod kondenzátu

Vnitřní jednotka

• umístění – vhodná distribuce vzduchu, délka od venkovní jednotky v rozmezí min. a max. vzdálenosti dle výrobce, estetika,
• připojení – jednotka se spojena s venkovní jednotkou svazkem předizolovaného potrubí a el. kabelem
• odvod kondenzátu – od jednotky je nutné vyvést do kanalizace nebo do venkovního prostoru potrubí s kondenzátem

Ukázka potrubí přitažené k vnitřní jednotce – 2x předizolované potrubí chladiva, hadička na odvod kondenzátu, elektrické napájení od venkovní jednotky

Ukázka velikost potrubí a hadičky

Ukázka velikosti prostupu stěnou

Ukázka plastového zákrytu potrubí na fasádě mířícího k venkovní jednotce

Ukázka připojení potrubí chladiva a odvodu kondenzátu k vnitřní jednotce skryté ve falešném trámu

Ukázka rozebrané vnitřní podstropní klimatizační jednotky

Konečná realizace vnitřní klimatizační jednotky

Zaujal vás článek stavební úpravy spojené s instalací klimatizace a máte nějaké otázky, neváhejte nás kontaktovat například pomocí Facebooku. Nebo pokud se chcete například dozvědět jak fungují klimatizace nebo na co si dát při výběru klimatizací pozor, tak klikněte na odkaz. Aby vaše instalace nedopadla například takto:

Foceno v Jordánsku na chodbě v bytovém domě

Je důležité si vybrat mezi dostupnými typy klimatizačních jednotek ten správný, tak aby docházelo v prostoru k co nejlepší distribuci cirkulačního vzduchu. Na českém trhu je mnoho výrobců se svými výrobky. Sortiment vnitřních jednotek je vzhledem a typem jednotek velmi podobný, ale liší se pak svými přidanými funkcemi. V tomto článku ukážeme základní typy vnitřních jednotek, které nabízí většina firem. Pro prezentaci jsme použili klimatizaci od značky Haer a obrázky jsou z eshopu e-klimatizace.cz.

Nástěnné jednotky

Mezi nejpoužívanější typy klimatizačních jednotek řadíme ty nástěnné, jelikož jsou velmi variabilní pro umístění v prostoru. Jsou vhodné do bytových prostor, ale i do kanceláří. Nástěnné jednotky nebývají vybaveny čerpadlem na odvod kondenzátu.

Kazetové jednotky

Jsou to jednotky s nejhodnější distribucí vzduchu, jelikož vzduch proudí do všech čtyř stran. Používají se zejména pro použití do podhledu. Nejčastější využití je do komerčních prostor. Bývají vybaveny čerpadle na odvod kondenzátu.

Podstropní jednotky

Jedná se o alternativu k nástěnným jednotkám, jelikož ty nebývají přisazeny ke stropu naopak od podstropních jednotek. K distribuci se využívá přisátí vzduchu ke stropu (coanda efekt) k delšímu doletu proudu.

Parapetní jednotky

Tyto jednotky vycházejí z podstropních jednotek (u některých výrobců stejné jednotky pro obojí použití). Zařízení se přisazují vertikálně na stěnu (u podlahy). 

Kanálové jednotky

Nejsofistikovanější jednotky jsou kanálové. Mají specifičtější využití než ostatní jednotky. Nejvíce jsou využívány do podhledu v hotelových pokojích, tak že nasávají vzduch z předsíně a klimatizovaný vzduch foukají do pokoje. 

A pokud se chcete dozvědět jak fungují klimatizace nebo na co si dát při výběru klimatizací pozor, tak klikněte na odkaz.

Jak funguje klimatizace? Důležitou složkou parametrů vzduchu je teplota. Snažíme se ji udržovat v pasivními a aktivními opatřeními, aby byla v požadovaných hodnotách. V letním období má dům tepelné zisky (slunce, vnitřní přístroje, lidé), které zvyšují teplotu uvnitř objektu. Nejčastějším aktivním způsobem snížení teploty je instalace klimatizačního zařízení.

Klimatizace je tepelné čerpadlo vzduch-vzduch nebo vzduch-voda. To znamená, že k ochlazování vzduchu používáme venkovní vzduch, kdy chlad předáváme vnitřnímu vzduchu nebo vodě. Tepelné čerpadlo má čtyři hlavní součástky: výparník, kompresor, kondenzátor a expanzní ventil. Komponenty propojuje potrubí ve kterém putuje chladivo. Zařízení je ekologické, jelikož z 1kW elektrické energie udělá cca 3 kW tepla nebo chladu (určuje faktor COP a EER). Zařízení pracuje na principu stlačování a roztažnosti chladiva spojené s nesoucí teplotou v chladivu.

Co to tedy znamená?

V praxi tedy zařízení vypadá, tak že máme venku umístěnou venkovní jednotku a uvnitř vnitřní jednotky, které produkují chlad nebo teplo. Dnes již většina klimatizací umí obrátit cyklus, takže můžeme si s zařízením topit nebo chladit. Vnitřní a venkovní jednotky jsou propojeny potrubím s chladivem, případně s vodou při použití chladících stropů nebo fancoilů.

Venkovní jednotka se navrhuje podle vnitřních jednotek, aby měla dostatečný chladící nebo tepelný výkon. Důležité je sledovat v jakých teplotních rozmezích jednotky dokážou pracovat (ekonomičtější varianty nemají takový rozsah) a jaké převýšení či délky potrubí klimatizace zvládne překonat. Jednotka produkuje hluk při provozu zařízení, takže je třeba sledovat limitní hodnoty.

Jak tedy řešíme problémy s hlukem?

Vnitřní klimatizační jednotky se umísťují do pobytových prostor, kde byly vypočítány tepelné zisky vztažené k požadované teplotě. Podle hodnoty v místnosti se určí chladící výkon klimatizace a následně se navrhne umístění a vhodný typ vnitřní jednotky. Každý výrobce má nějaké specifické jednotky, ale v principu se jedná o nástěnné, kazetové, stropní nebo parapetní jednotky. Při návrhu je potřeba myslet i na odvod kondenzátu ze zařízení. Ten vzniká při chlazení vzduchu. Klimatizace odebírá vzduchu vlhkost a tím vzniká kondenzát. Ovládat jednotky můžete nástěnným ovladačem, infra ovladačem nebo aplikací přes mobil. Lze nastavit teplotu, typ proudění a intenzitu. Dalším příslušenstvím může být například ionizátor, pohybové čidlo, vlhkostní čidlo, modul Windfree či rozšíření filtrace vzduchu.

Jakých nejčastějších chyb se i školení profesionálové při navrhování dopouští a jak jim předejít se dočtete zde.

Připravujeme se na letní teplé měsíce a proto bychom chtěli vysvětlit pojem ochlazovač vzduchu.

Co to vlastně je? Jedná se o zařízení ke snížení teploty vzduchu napájené elektrickým proudem, které je velmi podobné rozměrově a vzhledem mobilní klimatizaci, ale pracuje na jiném principu. Klimatizace pracují s chladivem, které odvádí teplo. Zatímco ochlazovač vzduchu pracuje s vodou nebo ledem. Proto tu není potřeba žádného potrubí, které by odvádělo teplý vzduch, jelikož se vzduch chladí nasycením suchého vzduchu a to adiabaticky. Při výběru zařízení je důležité vědět, zda v ochlazovaném prostoru je vyšší nebo spíše nižší vlhkost vzduchu. Protože ochlazovač vzduchu dodává vlhkost do prostoru, ale naopak klimatizace ji odebírá (při chlazení).  

Výhody ochlazovače oproti klimatizaci:

• umístění v prostoru bez potrubí
• přidává vlhkost do vzduchu
• nižší počáteční investice
• nižší hlučnost oproti mobilní

Nevýhody ochlazovače oproti klimatizaci:

• nutná údržba – dolévání vody nebo ledu minimálně 1xkrát denně
• velmi malý rozsah chladících výkonů
• pro každou místnost sólo zařízení
• horší proudění vzduchu v místnosti

V závěrečném hodnocení bych chtěl říci, že ochlazovač vzduchu se nemůže srovnávat s klasickou klimatizací chladícími výkony, ale má své uplatnění zejména při vlhčení vzduchu. Pokud je hlavní problém teplota, tak bych volil klasické klimatizace – (split systém, multisplit systém nebo VRV), ale při problému se suchým vzduchem, například i zimním období, je ochlazovač zajímavá volba.

Více o důležité vlhkosti vzduchu zde.

S příchodem letního období přibývá dotazů ohledně klimatizací. Chodí nám otázky ,,Co to je mobilní klimatizace a vyplatí se?” Proto bych rád s Vámi probral výhody a nevýhody tohoto řešení oproti klasické klimatizaci.

Co to tedy vlastně je? Je to přenosné, elektřinou napájené zařízení, které slouží ke snížení teploty vzduchu. Velikostně by se zařízení dalo přirovnal k nočnímu stolku. Oproti klasické klimatizaci je venkovní i vnitřní jednotka v jednom zařízení, které umístíme do ochlazovaného prostoru. Zásadní rozdíl je v odvodu tepla. V klasické klimatizaci se teplo odvádí chladivem do venkovního prostoru venkovní jednotkou. Mobilní klimatizace odvádí teplo vzduchem a tento vzduch se musí vyvést potrubím ven. Například otevřeným oknem protáhneme potrubí do venkovního prostoru.

Výhody mobilní klimatizace oproti klasické:

• při pořízení nejsou nutné žádné stavební úpravy – lze zařízení instalovat do zařízeného prostoru na úkor nižší účinnosti 
• přenosné zařízení, které s sebou můžete vzít v létě na chatu a v zimě do bytu
• nižší počáteční investice

Nevýhody mobilní klimatizace oproti klasické:

• vyšší hlučnost
• výrazně horší estetika zařízení
• vzniká podtlak v prostoru
• malý rozsah chladících výkonů
• pro každou místnost musíte mít jedno zařízení
• musíte  řešit problémy s vývodem hadice do venkovního prostoru
• horší proudění vzduchu v místnosti

Na závěr bych rád chtěl zmínit, že mobilní klimatizace mají určitě své využití pro různé prostory v nějaké rychlém a ekonomickém řešení. Pokud ale budete chtít problém vyřešit plnohodnotně v dnešním standartu, tak se nevyhnete pořízení klasické klimatizace – split systém, multisplit systém nebo VRV systém podle počtu klimatizovaných místností.

O typech vnitřních klimatizačních jednotek se také můžete dočíst v našem článku.

Zkratky EER a COP

Při hodnocení tepelných čerpadel se setkáváme s pojmy EER a COP. Ale co to vlastně je?

Hodnoty EER a COP udávají účinnost tepelných čerpadel, respektive klimatizací. Zjednodušeně řečeno, když má tepelné čerpadlo EER=3, znamená to, že jednotka za určitých podmínek udělá z 1kW dodané elektřiny -> 3kW chladu, případně u COP tepla. Tyto podmínky se mění v závilosti na tepelném čerpadle. Například při vytápění je potřeba sledovat v jakých teplotách má jednotka provozní rozsah. Může se stát že jednotka funguje do -10 °C, ale v době, kdy potřebujeme teplo nejvíce, tak jednotka nevytápí. Dále při režimu vytápění je důležité sledovat jaké hodnoty topného faktoru (COP) jsou při teplotách pod nulou, protože účinnost s klesající teplotou klesá a stává se, že tepelné čerpadlo bude pracovat s hodnotou účinnosti blížící se jedné.

• EER – Chladící faktor neboli koeficient energetické účinnosti
  Udává jak efektivní je tepelné čerpadlo při chlazení objektu. Kolik chladícího výkonu udělá z 1 kW dodané elektrické energie.
• COP – Topný faktor 
  Udává jak efektivní je tepelné čerpadlo při vytápění objektu. Kolik topného výkonu udělá z 1 kW dodané elektrické energie.

V praxi se také setkáváme se zkratkami SEER a SCOP. Tyto pojmy, doplněné o písmeno „S“ značí také chladící a topný faktor, ale s průměrnou celoroční hodnotou. Většina dodavatelů již udává i tuto hodnotu s níž lze lépe odhadnout účinnost tepelného čerpadla.

• SEER – Seasonal Energy Efficiency Ratio – Celoroční chladící faktor
  Udává jaký průměr efektivity tepelného čerpadla při chlazení objektu. Kolik chladícího výkonu udělá z 1 kW dodané elektrické energie.
• COP – Seasonal Coefficent Of Performance – Celoroční topný faktor
  Udává jaký je průměr efektivnosti tepelného čerpadlo při vytápění objektu. Kolik topného výkonu udělá z 1 kW dodané elektrické energie.

Při návrhu a volbě klimatizace je potřeba zohlednit mnoho faktorů a zamezit tak chyb. Nejčastěji vybrané klimatizační zařízení pracuje s cirkulačním vzduchem. To znamená, že dochází k úpravě vzduchu, nikoliv k jeho výměně. Při pouhé úpravě vzduchu může docházet k úpravám, jako jsou změna teploty, vlhkosti a filtrace vzduchu. Úprav vzduchu existuje pochopitelně více, ale ty jsou v mnohých případech pouze nadstandardem. Na českém trhu je spoustu společností s různou kvalitou a cenovým rozmezím, takže klimatizaci lze mít přesně na míru. Výběr kvalitní klimatizace je pro laika téměř nadlidským úkolem, proto je zapotřebí vyvarovat se těchto chyb.

Chyba č.1 – určení potřebného chladícího výkonu

Základním parametrem při výběru klimatizace je chladící, popřípadě topný výkon zařízení. Důležité je správně spočítat vnější a vnitřní tepelnou zátěž (Wattů) v místnosti. Vnitřní tepelná zátěž pochází od lidí a veškerých elektrických spotřebičů, které máte v domácnosti. Naproti tomu vnější tepelná zátěž pochází zejména od slunce v letním období. Při výpočtu je také nutné zohlednit faktory, jako jsou velikost oken, světová strana, výsledná teplota, součinitel prostupu tepla oken a zdí atd. Některé firmy tepelnou zátěž určují odhadem podle plochy místnosti. To však může být nepřesné.

Chyba č. 2 – nevhodně zvolená vnitřní jednotka

Výrobci nabízí velmi komplexní sortiment pro distribuci vzduchu. Na výběr je z kazetových, kanálových, nástěnných, parapetních či podstropních jednotek. Každý typ se hodí do jiné situace a je zde mnoho ovlivňujících faktorů, jako jsou půdorys a výška místnosti, umístění nábytku, rozmístění lidí v prostoru, možnost odvodu kondenzátu, výkonová řada a trasa potrubí.

Chyba č. 3 – umístění kondenzační jednotky

Venkovní jednotka má svá pravidla pro umístění a při špatné volbě prostoru může dojít k nižšímu výkonu, zvýšení akustických parametrů rezonancí nebo efektivitě u hodnot topného faktoru (COP) či koeficientu energetické účinnosti. Zařízení bychom správně měli umisťovat tam, kde vyhovuje polohově a vzdálenostním podmínkám výrobce a zároveň, kde bude splňovat akustické limity.

Chyba č. 4 – zvolení správného ovládání a doplňkových funkcí

Při špatné volbě ovladače klimatizace nebo klimatizací v prostoru může zařízení postrádat kýženou efektivitu. Musíme myslet na to, kdo bude klimatizaci ovládat v prostoru, a kdo bude mít tzv. poslední slovo. Rozlišujeme hlavně dva druhy ovladačů, a to kabelový (nástěnný) a IR ovladač (dálkový). Některé klimatizace také obsahují Wi-Fi modul, tudíž lze zařízení ovládat přes telefon i na dálku. Vnitřní klimatizační jednotky již mají širokou škálu doplňkových služeb, například pohybové čidlo, vlhkostní čidlo, modul Windfree či rozšíření filtrace. Tyto nadstavby podstatně zefektivní provoz domácí klimatizace.

Chyba č. 5 – garantovaný chod

Zejména v režimu vytápění je nutné sledovat do jakých teplot jednotka dokáže topit, jaký má topný faktor u nízkých teplot a jaký má jednotka výkonové parametry při nepříznivých teplotách. Tepelné čerpadlo ve výkyvech teplot nefunguje tak efektivně. Při těchto výkyvech se může faktor COP rovnat jedné a dokonce i výkon kondenzační jednotky je v určitých teplotách rozdílný. Znamená to tedy, že při největší spotřebě při topení klimatizační jednotkou zařízení funguje velmi neekonomicky, případně nemusí fungovat vůbec.

Neslyšeli jste o COP? Čtěte více.